(Co tam napsat ?)

5. ledna 2008 v 16:49 | acidy |  popelnice
Zasekla jsem se na nečinném území... jak se z toho probrat je mi záhadou. Už párkrát jsem chtěla něco napsat, ale vždycky to nějak ztroskotalo.... Snad se nějak s novým rokem vzpamatuju... zatím...
 

Náš kladný přístup ke škole

4. listopadu 2007 v 16:12 | acidy |  život
"Tak co, tak co?? Už umíš matiku?"
"Dělám tahák, dělám"
... a pak se divte *vysmátý smajlík*, ach ta nezodpovědnost.

Fyzický pád

1. listopadu 2007 v 19:43 |  život
Dneska jsem spadla. Ne psychicky, jak se stává často, ale fyzicky. Ach ti horolezci. Víte, on tam byl průvěs.... a kámoška ode mě neočekávala, že bych spadla v půlce stěny, v převisu, který se mi celkem i dařil. Já padala výš.
Lezla jsem nahoru a ujela mi ruka. Už jsem čekala, jak se shoupnu na laně a nic... tvrdý dopad na zem. Černo před očima, necítila jsem nohy, nemohla jsem dýchat. Po chvíli se mi rozjasnilo. Rychle jsem oddychovala, ale nemohla jsem popadnout dech. Nade mnou strop a kolem jsem jen slyšela hlasy, vystrašené oči jak koukaly na mě. Přiběhla vedoucí, uklidňování.... jo. Nohy cítím, vidím, dýchám.
Vlastně to dopadlo velmi dobře. Spadla jsem asi tak ze 4 až 5 metrů. Ze začátku mě bolela hlava a záda, teď, po třech hodinách už jenom kotník. Asi jak jsem nejdřív dopadla na nohy, či co. Z toho pádu si nic nepamatuju. Jen to, že jsem se nezasekla... jenom spadla. Takový nehezký zážitek.
Oznámit to otci nebyl problém, vlastně... mu nikdy nevadilo, že se věnuju horolezectí a nevyšívám a nečtu holčičí knížečky. To ze mě chtěla mít asi mamka. Hodnou holčičku, ne holku, co bude lozit po ňake stěně, bude drzá... a spol. Z toho vyplývá, že oznámit to matce, bylo hrozné. Řekl jí to taťka. Nechápala, jak můžu být "v pohodě". Hned jsem ji oznamila, že s tím neskončím. Ale ona asi očekávala, že se psychicky zhroutím při pohledu na lano, osmu, stěnu v tělocvičně nebo cokoliv spojené s horolezectvím. Hádka. Ne mami, nemusím mít strach.

Kam dál

Reklama